Kdo někdy prošel e-learningovým kurzem, ten ten pocit zná. Vlevo obyčejné menu, vpravo obsah a dole dvě šipky – DALŠÍ a ZPĚT. Funguje to, ale už po pár minutách začne být jasné, že to bude asi pěkná pruda… Účastník si rychle zvykne na rytmus „kliknout -> přečíst půlku ->kliknout dál“ a jeho motivace postupně klesá. Ve výsledku jen mechanicky kliká „další, další, další“, aby se co nejrychleji dostal k závěrečnému testu. Školení je opět nuda, to se na HR zase ukázali…
Sám e-leaningy tvořím a tak si myslím, že tohle je obrovská škoda a promarněná příležitost. Navigace není detail, který by se měl řešit až nakonec. Je to prvek, který nastavuje tón celému kurzu. Může z něj udělat nudnou povinnost – nebo naopak poutavou cestu, která studujícího vtáhne.
Proč záleží na tom, jak se kurzem pohybujeme
Navigace určuje tempo a rytmus učení. Když je jednotvárná, přenáší nudu i na samotný obsah. Když je chytře navržená, vytváří pocit objevování a dává uživateli větší kontrolu a posouvá zážitek z kurzu na další level. A právě pocit, že já rozhoduji, kudy se kurzem vydám, dokáže výrazně zvednout motivaci i zapamatování probírané látky.
Jaké máme jiné možnosti než šipku „Další“
1. Scénář jako příběh
- Kurz se může odvíjet jako interaktivní příběh. Uživatel stojí před rozhodnutím – třeba jak reagovat na stížnost zákazníka, jak vyřešit konflikt v týmu nebo který postup zvolit při poruše stroje. Každá volba vede k jinému pokračování, a tím se člověk kurzem posouvá. Najednou už to není lineární „další stránka“, ale jako studující získávám pocit, že se příběh vyvíjí podle mých rozhodnutí.
2. Kontrolní otázky jako rozcestníky
- Do kurzu se dají vložit malé kontrolní otázky, které slouží jako přechodový prvek. Aby se účastník posunul dál, musí odpovědět správně. Pokud odpoví špatně, muže být přesměrován úplně na jinou lekci (místo toho abychom jej vrátili o 2 obrazovky zpět). Díky tomu kurz není pasivní, ale nabízí studujícímu míru složitosti a zaměření témat podle toho, jak moc předchozí látce porozuměl. Jedná se o adaptivní proces, který je hodně blízký bodu 1., není však tak příběhový a je pojat s důrazem na znalosti nasbírané v rámci kurzu.
3. Herní plocha místo menu
- Místo seznamu kapitol se na obrazovce objeví hrací plocha připomínající deskovou hru. Účastník „postupuje figurkou“ a odemyká nové části obsahu. Je to vizuální, hravé a přirozeně nutí pokračovat dál aby zjistit co jej čeká v cíli (a studující čeká také adekvátní odměnu). Přesně jako když se nechcete zastavit uprostřed rozehrané hry když zbývají jen 3 políčka co konce.
4. Náhodný prvek (hod kostkou)
- Opět můžeme rozšířit myšlenku 3. bodu. Navigace nemusí být vždy předvídatelná. Představte si, že je kurz pojat jako desková hra. Studující si v kurzu hodí virtuální kostkou a podle výsledku se otevře ta která kapitola. Je to netradiční, ale výborně se hodí tam, kde chceme simulovat nepředvídatelné situace – třeba při krizovém řízení nebo tréninku flexibility se může otevřít náhodný scénář/příběh. Kurz tak pokaždé probíhá trochu jinak, zůstává svěží a studující mají chuť kurz několikrát opakovat aby si zkusili „hodit“ jiný příběh.
5. Interaktivní rozcestníky
- Uživatel se může pohybovat klikáním po obrázku kanceláře, výrobní haly nebo třeba mapě města. Každý hotspot vede k jiné kapitole a přidává kontext. Učení pak působí přirozeněji – člověk se necítí jako „čtenář prezentace“, ale jako ten, kdo se pohybuje prostředím a objevuje celý kurz.
6. Virtuální moderátor s hlasovým ovládáním
- Novinkou, která se díky AI a hlasovým technologiím rychle prosazuje, je audio navigace. Kurz doprovází virtuální moderátor nebo avatar, který nejen vysvětluje obsah, ale dokáže reagovat na hlasové vstupy účastníka. Pokud člověk rozumí, může říct „pojďme dál“ – a kurz pokračuje. Pokud ne, zeptá se: „Vysvětli mi to ještě jednou“ a avatar ho přesměruje na doplňující stránku nebo interaktivní příklad.
Takový systém dokáže dokonce analyzovat, co přesně studující říká, a podle toho ho navigovat. Vzniká tak dojem osobního průvodce, který reaguje na potřeby studenta v reálném čase – něco, co klasické šipky nikdy nenahradí.
Z praxe: když se mapa prodejny stane navigací
Pro jednoho klienta z retailu jsme vytvářeli produktové školení. Místo lineární navigace jsme použili interaktivní mapu prodejny – zaměstnanec se mohl rozhodnout, jestli začne v oddělení ovoce a zeleniny, nebo třeba u domácích potřeb. Výsledkem bylo, že lidé kurzem nejen prošli, ale skutečně si obsah procházeli aktivně. Dokončenost kurzu byla o 40 % vyšší než u předchozí verze kurzu.
Navigace není drobnost, ale zážitek
Možná to zní jako detail, ale způsob pohybu kurzem ovlivňuje, zda účastník kurz „přežije“, nebo ho opravdu prožije. A v době, kdy se firmy snaží zvýšit zapojení zaměstnanců a přinést jim hodnotné vzdělávání, je škoda zůstat pouze u šipek.
Pokud přemýšlíte, jak svoje e-learningové kurzy posunout, zamyslete se nejdřív nad tím, jak se jimi lidé pohybují. Navigace může být nudná – nebo může být tím, co dělá kurz zapamatovatelným a efektivním.
Rád vám s tím pomůžu. Navrhuji a vyvíjím kurzy i celé LMS systémy tak, aby byly funkční i zábavné. Stačí se mi ozvat.